honzafait

Během našeho putování po západním Balkánu jsme si pro udržení dovolenkového režimu utvořili zvláštní pravidla. Všem domorodcům, kteří skříží naši cestu budeme říkat Nikita Gluščič. Takový systém není náročný na paměť a od skutečných jmen se vlastně příliš neliší.
Změně neuniklo ani názvosloví pro místní měnu. Jakkoli se Spojené národy snažily zavést v Bosně a Hercegovině měnu jménem Konvertibilní Marka, nedokázaly nás přesvědčit abychom ji neříkali pracovním názvem : Lasice.. (kompatibilní název se sousední chorvatskou Kunou).

Zpět k Nikitu Gluščičovi. Prvním pamětihodným Niktiou Gluščičem se stal bravurní řidič autobusu a pašerák v jedné osobě, když tento muž bez jediné kapky potu provezl bedničku heroinu přes hranice. Velmi profesionálně nechal kontraband v kabině autobusu a když startoval motor svého vozu v prostoru za celnicí, rozlil se mu po tváři blažený úsměv plný dolarových bankovek..
Nikitu Gluščiče, řidiče autobusu jsme však oslavovali jediný den. V zápětí byl, pod přechodu Durmitorského pohoří, nenávratně nahrazen v našich vzpomínkách mužem, který by zasloužil vlastní světový ekonomický index po boku stárnoucího Dow Jones či ochablého japonského Nikkei.. Jeho jméno bylo Nikita Gluščič..

Nikita Gluščič, ač na první pohled prostý majitel kempu po horami, vykazoval celý vějíř vlastností, které z něj činí ideálního adepta na jihoevropský kult osobnosti. Po Josiphu Titovi tento region evidentně postrádá někoho, jehož jménem by mohl páchat násilnosti..
Přestože již od památného setkání uběhl více než tucet dnů, stále utápíme své dny v pochybnosti o tom, zda byl Nikita Gluščič pánem balkánského podsvětí, který umě kryl své miliardové machinace za provoz malého podhorského kempu.
Pro mafiánskou náturu Nikity Gluščiče hraje jeho neobyčejná inteligence, nesmírně propracovaná, lehce totalitní strategie v získávání zákazníků nebo třeba i dominantní vztah k přírodě a sbírání kontaktů pro celosvětový puč..

Niktia, self made man a akutální balkánský businessman číslo jedna mocným úderem rozdrtil veškerou konkurenci v jediném týdnu. Svoji říznou strategií, kdy ve své dodávce nebohé turisty doslova obklíčil a znehybněné je naložil a odvezl do kempu, získal pro svůj podnik téměř všechny obyvatele městečka Žabjak včetně těch, kteří zde vlastní nemovitost. I tito se jednoho dne probudili v kempu Nikity Gluščiče, který v mnohém připomíná pověstný ostrov Sirén, odkud slabší povahy nikdy neuniknou. Život zde plyne v rytmu tetřevího zpěvu, pivo teče proudem a sprchování je učiněným balzámem na cestovatelské neduhy.

Po večerech, hned jakmile dokončil vytírání koupelny, zářivého klenotu svého kempu, věnoval se Nikita převážně dominanci nad okolní přírodou. Taková turistická stezka v jeho podání je praticky souvislá, metr široká červená čára táhnoucí se přes veškerý terén až k dané destinaci. Nikita ji zřejmě vytvořil letecky..

Snad i vám pohled na nadpozemskou tvář Nikity Gluščiče udělá jasno v tom, zda bohové existují a jaké je jejich povolání..

Chcete-li si přečíst osobní poselství Nikity Gluščiče, kde vypráví o svém nezměrném majetku, konexích a schopnostech, kliknětě laskavě zde..