Smrt Jalty
3. 9. 2009
Od té doby co jsem zpět v Plzni nepřestávám uvažovat o její blízké
budoucnosti. Nemíním žehrat nad tím, jaké to bylo před deseti lety,
před krizí či před čímkoli jiným, ale přiznám se, že když jsem na místě
naší oblíbené, takřka rodinné hospody Na Jaltě spatřil mrzký Sport-Bar,
hnaly se mi slzy do očí.
Hospoda Na Jaltě nebyla ničím výjimečná. Byl tam opocený číšník v zažloutlé košili, křížky za malé, čárky za velké a guláš jako lídr v jídelníčku. Ale jak se tak stává, mé podvědomí si ji zapsalo a těžko ji budu ze vzpomínek odstraňovat. O to více mě její krach mrzel, když se můj táta přiznal, že když mě měl hlídat v kočárku, prostě jsme jeli Na Jaltu a zatímco já jsem dostal na hraní pivní tácek, táta si vychutnával místní točené..
Nevím kolik podobných příběhů teď zakryly mdlé výlohy sportbarů, heren a asijských potravin, jen jsem prostě myslel, že další vývojový stupeň našeho města bude něco jiného..
Hovořit o všeobecném úpadku není zrovna konstruktivní, a nejspíš to co vidím je jen ostrý jazyk peněz, dluhů a dalších dluhů, ale někdy mi připadá, že není možné aby člověk spal s klidným svědomím, když na vývěsní tabuli svého sportbaru napíše velkým písmem : "Hráči automatů pivo zdarma". Nemyslím, že by se něco změnilo ve vynalézavosti tatínků trávit svůj rodičovský čas s kočárkem jinde než na zahradě nejbližšího pohostinství, ale současně doufám, že nebude možné dítě uložit jako zástavu za nezaplacený účet či jej vsadit na výsledky víkendového předkola fotbalové ligy.
Z posledních událostí vyvstává ještě jedna otázka. Pokud vietnamské potraviny, second-hand obchody, sportbary a herny jsou pro mě zatím nejnižším možným podnikatelským záměrem, co se na místě objeví, když už zkrachuje sportbar či herna ??
Dostali jsme se opravdu už na dno ? Nebo vede cesta zpět vývojem lidské společnosti ještě mnohem dále. Osídlí prázdný nebytový prostor kočovná rodina s dobytkem a oseje nejbližší lán ? Dostane se ruchadlo bratranců Veverkových znovu na výsluní technického pokroku ? ..
Hospoda Na Jaltě nebyla ničím výjimečná. Byl tam opocený číšník v zažloutlé košili, křížky za malé, čárky za velké a guláš jako lídr v jídelníčku. Ale jak se tak stává, mé podvědomí si ji zapsalo a těžko ji budu ze vzpomínek odstraňovat. O to více mě její krach mrzel, když se můj táta přiznal, že když mě měl hlídat v kočárku, prostě jsme jeli Na Jaltu a zatímco já jsem dostal na hraní pivní tácek, táta si vychutnával místní točené..
Nevím kolik podobných příběhů teď zakryly mdlé výlohy sportbarů, heren a asijských potravin, jen jsem prostě myslel, že další vývojový stupeň našeho města bude něco jiného..
Hovořit o všeobecném úpadku není zrovna konstruktivní, a nejspíš to co vidím je jen ostrý jazyk peněz, dluhů a dalších dluhů, ale někdy mi připadá, že není možné aby člověk spal s klidným svědomím, když na vývěsní tabuli svého sportbaru napíše velkým písmem : "Hráči automatů pivo zdarma". Nemyslím, že by se něco změnilo ve vynalézavosti tatínků trávit svůj rodičovský čas s kočárkem jinde než na zahradě nejbližšího pohostinství, ale současně doufám, že nebude možné dítě uložit jako zástavu za nezaplacený účet či jej vsadit na výsledky víkendového předkola fotbalové ligy.
Z posledních událostí vyvstává ještě jedna otázka. Pokud vietnamské potraviny, second-hand obchody, sportbary a herny jsou pro mě zatím nejnižším možným podnikatelským záměrem, co se na místě objeví, když už zkrachuje sportbar či herna ??
Dostali jsme se opravdu už na dno ? Nebo vede cesta zpět vývojem lidské společnosti ještě mnohem dále. Osídlí prázdný nebytový prostor kočovná rodina s dobytkem a oseje nejbližší lán ? Dostane se ruchadlo bratranců Veverkových znovu na výsluní technického pokroku ? ..
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář