Oni si vás najdou
21. 2. 2010
Pan Jiří Větrovský, otec mého dobrého kamaráda, je vlastníkem obchodu s hudebními nosiči. V hudbě se vyzná a jako každý správný čtyřicátník odmítá zestárnout. Má vše, co by měl nestárnoucí čtyřicátník mít : dlouhé vlasy, silnou motorku, undergroundovou kapelu a po patnácti letech práce ve svém obchodě začal nenávidět lidi.
Přestože je pan Větrovský veskrze klidný, vyprávěl mi jeho syn o dvou typech lidí, kvůli nimž by to na té Antarktidě risknul.
První jsou bodří, hluční lidé, kteří očekávají zázrak. Takřa každý den čelí pan Větrovský podobnému dotazu :
" Dobrej, neměl byste takovou tu muziku z tý reklamy, no víte přece, takový to ta-dam, tam tam tááda dam, je tam taková ta pěkná ženská co na ní ty chlápci na ulici koukaj. Myslim, že je to na mejdlo nebo řasenku nebo tak, no víte ne ? "
Když bodrý, hlučný zákazník pohoršeně opustí krámek se slovy "to je ale morous, člověk se normálně zeptá". Dveře se notnou hodinku nehnou. Do té doby než se jimi vkolébá zákaznice a praví :
"Dobrý den. Víte můj manžel poslouchá ten... metal. A já jsem se chtěla zeptat jestli nemáte nějakou metalovou muziku" Pan Větrovský očima zakrouží po místnosti, z jejíž stěn na něj hledí tituliky takřka pěti stovek všech druhů metalové hudby a odvětí : "No, nemohla byste mi říct o té kapele něco víc ?". Žena se pohrouží do vzpomínek a po chvíli nesměle pokračuje : "No, já si pamatuju, že voni maj takhle ty dlouhý černý vlasy a ty písničky jsou asi vo smrti nebo co"
Pan Větrovský se zhluboka nadechne a jde se schovat za prodejní pult, kde zůstane další půlhodinu.
Až se příští rok přestěhuje na Antarktidu a bude zkoumat bakterie v ledu, ten jediný člověk, který mu přiveze zásoby se na nej dlouze zahledí a řekne : " Heleďte, nejste vy ten chlápek z toho vobchodu s cédéčkama co tam někdo umlátil tu nebohou ženskou"
Přestože je pan Větrovský veskrze klidný, vyprávěl mi jeho syn o dvou typech lidí, kvůli nimž by to na té Antarktidě risknul.
První jsou bodří, hluční lidé, kteří očekávají zázrak. Takřa každý den čelí pan Větrovský podobnému dotazu :
" Dobrej, neměl byste takovou tu muziku z tý reklamy, no víte přece, takový to ta-dam, tam tam tááda dam, je tam taková ta pěkná ženská co na ní ty chlápci na ulici koukaj. Myslim, že je to na mejdlo nebo řasenku nebo tak, no víte ne ? "
Když bodrý, hlučný zákazník pohoršeně opustí krámek se slovy "to je ale morous, člověk se normálně zeptá". Dveře se notnou hodinku nehnou. Do té doby než se jimi vkolébá zákaznice a praví :
"Dobrý den. Víte můj manžel poslouchá ten... metal. A já jsem se chtěla zeptat jestli nemáte nějakou metalovou muziku" Pan Větrovský očima zakrouží po místnosti, z jejíž stěn na něj hledí tituliky takřka pěti stovek všech druhů metalové hudby a odvětí : "No, nemohla byste mi říct o té kapele něco víc ?". Žena se pohrouží do vzpomínek a po chvíli nesměle pokračuje : "No, já si pamatuju, že voni maj takhle ty dlouhý černý vlasy a ty písničky jsou asi vo smrti nebo co"
Pan Větrovský se zhluboka nadechne a jde se schovat za prodejní pult, kde zůstane další půlhodinu.
Až se příští rok přestěhuje na Antarktidu a bude zkoumat bakterie v ledu, ten jediný člověk, který mu přiveze zásoby se na nej dlouze zahledí a řekne : " Heleďte, nejste vy ten chlápek z toho vobchodu s cédéčkama co tam někdo umlátil tu nebohou ženskou"
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář