Prášek věrnosti ?
Při ranním brouzdání po serveru NY Times jsem jako vždy zabrousil do sloupku z přírodními tématy. Dnešní článek "Commitment Pill ?" hovoří o tom, jak je vlastně monogamní vztah v celé šíři přírodních druhů vzácný. Jeden z mála, který žije spořádaným partnerským životem a nestřídá partnery, je prérijní hraboš. V jeho mozku, ač je tento velký jako hroznové víno, sídlí množství receptorů hormonu Arginine Vasopressin. Tyto receptory můžeme pro jednoduchost nazvat ohlávkou "macho" chování, tedy jakýmsi brzdným mechanismem nekontrolovaného souložení s okolními předměty a poslední záchranou před zlatými řetězy na krku..
Množství samotného hormonu není směrodatným údajem. Důležité je množství a rozložení receptorů, které přiznejme, staví do popředí prérijního hraboše, několik dalších druhů a někde v třetí desítce i člověka. Toto pořadí je tvořeno z průmerných hodnot, proto neplatí rovnice, že každý hraboš je třicetkrát mravnější než každý chlap. I když skutečné číslo nebude výrazně jiné. Velkou otázkou zůstává, je-li monogamie v přírodním společenství něco opravdu žádoucího nebo zda je to umělý konstrukt, který je jen nadmíru vhodné udržovat kvůli některým způsobům fungování společnosti lidí. Vždyť mezi zvířaty s tím přece nikdo zásadní problém nemá. Mezi zvířaty neexistují pomluvy, msta, ani manželská půjčka, proto zřejmě nemá smysl aby bylo v přírodě něco jako monogamie zaváděno na déle, než je nutné pro výchovu potomstva..
Vědci, kteří mají nevysvětlitelný návyk všechny objevy testovat na švédských párech, testovali genovou terapii na švédských párech, které tentokrát, měly problémy v partnerské soužití, nebo běžně řečeno, muž podváděl ženu.. Ne, promiňte, takhle to nebylo. Samozřejmě že vědci neaplikovali na švédské muže hraboší geny, na popud jejich nespokojených manželek. Pouze provedli usvědčující a zároveň osvobozující měření, které prokázalo, že množství a rozložení vasopressinových hormonů v mozku má skutečně zásadní vliv na vnímání a páchání promiskutního chování..
Celý život věřím přírodním silám. Proč bych jim teď proboha věřit neměl, když nabízejí potvrzenou výmluvu na stříbrném podnose.. Pravda, kdo by ale uvěřil historce o hraboši a švédských párech. Na obranu lidské jedinečnosti je třeba říct, že to s tou věrností asi nebude tak jednoduché. Nezdá se mi, že by bylo možné celá staletí vztahů možno připsat na účet jediného genu, či hormonového receptoru.. Ale kdyby ano, bylo by to docela vtipné.
Komentáře
Přehled komentářů
prérijní hraboš totiž jistě odmítne opustit stávající partnerku.. Musel by to být svobodný mládenec. No dál je tady ještě jazyková bariéra. Jinak si ale myslím, že by to mohlo fungovat..
smích
(without.wings, 26. 9. 2008 13:37)a když se vědcům nebudou úspěšně dařit pokusy na švédských párech, poradí švédským manželkám, aby si pořídily prérijního hraboše?
To není tak jednoduché
(Honza, 26. 9. 2008 14:12)