Ber Berlín Líně ..
V první řadě je Berlín první velké město, kde opravdu nemůže žít nikdo jiný než Němci. Když jsem odjížděl, všichni se na mě dívali, jakobych jel na křížovou výpravu přímo do Satanova prázdninového letoviska. Mě, objevitele začátečníka, lákala představa, že Berlín je město zatížené nedávnou minulostí, bohaté na svobodu a moderní architekturu. Taktéž jsem chtěl prorazit své vlastní předsudky o tom, že žádný Němec není tak docela fajn, právě a jedině proto, že je Němcem.
Berlín je velká placka, na níž je všechno dovoleno. První velké něco, které ucítíte po příjezdu je svoboda názoru a závan ze stánku s párky.. Architekti nemusejí dlouze měřit terenní zlomy, děvčata mohou bez námahy jezdit na kole, opilci vždy dojdou domů a turisté se mohou bez zábran ztrácet v ulicích s dlouhými názvy. Jako v každém větším městě, kde jsem doposud byl, vždy obdivuju, jak jim tam věci fungují. Vím že zrovna v Německu, jehož obyvatelé jsou trpí téměř fetišismem v tom, aby vše fungovalo, není překvapením, že vše opravdu funguje velmi důmyslně. Myslím, že výsledná atmosféra turistického bezpečí je souhrou všech malých opatření a opatřeníček, která dají spoustu práce, než konečně vydají své výsledky. Když si vzpomenu jak se Yvonne a Larry, postarší Američané, smáli pražskému holešovickému nádraží, musím přiznat, že jsem se trochu styděl. S nadsázkou jsem jim řekl, že České dráhy zakládají svoji image na tom, že dělají z cestujících voly a ujistil je, stejně jako hordu naslouchajících Španělů, že vlak do Berlína hrdinně najdu..
Historky o Českých drahách kolovaly i v coupé, které jsem sdílel se třemi australankami a jedním velkým spícím mužem ve froté ponožkách (samozřejmě nejen froté ponožkách). Ale zpět k Berlínu. Když jsem mluvil o svobodě, měl jsem na mysli spíše svobodomyslnost. Je to sice věc, která se podle všeobecného povědomí, příčí německé povaze, ale je tomu tak.. Co se týče umění, existují v Berlíně celé čtvrti zasvěcené a vydané na pospas drobným řemeslníkům, malířům a lidem, kteří si chtějí založit opravdu divně vyhlížející bar.. Graffiti vypadají jako od Van Gogha a stejně jako oblečení, které lidé nosí, mají i malůvky na zdech svůj nepostradatelný styl.. Pokud se chce člověk identifikovat s nějakou skupinou lidí, ať už jsou to gayové či filatelisté, Berlín je to pravé místo.. Mimochodem, neznám žádné jiné město, kde by bylo Teplé muzeum. Místo mapující historii a kulturu homosexuálů, podkreslené hudbou George Michaela a mnoha dalších hudebníků, o jejichž orientaci vás nikdy nenapadlo přemýšlet (a to je dobře) ..
Jako kulturní barbar jsem se těšil na setkání s přírodou, které v Berlíně zabezpečuje věhlasná Zoologická zahrada. Ačkoli mi zahrada uštědřila nejedno zklamání v podobě nepřítomnosti kapybary či lasice, musím na její obranu říct, že jsem nikdy netušil, že existuje prase s knírkem či mungové oddávající se skupinovému sexu i v dopoledních hodinách. K praseti snad jen jediné ; kde jinde by mělo prase mít knírek, než v Německu.. Taktéž se zoologická zahrada Berlín může pyšnit fantastickou sbírkou veselých bobrů, kteří mi nedostatky z oblasti hlodavců svých broukáním dokonale vynahradili..
Berlínská zeď je již jen zhojená jizva na břehu řeky Spree. Jediný, kdo ji vidí, je ten, kdo chce mezi západním a východním Berlínem nadále rozlišovat. Ano, rozdíl je patrný. V turecké čtvrti Kottbus, kde se kebab roste na stromech, si člověk opravdu nepřipadá jako na západě, stejně jako návštěvníka překvapí drahé obchody nasazené na úpatí paneláků na Alexanderplatz, dřívější výstavní síni neměcko-sovětského socialismu.. Západní Berlín se svými luxusními butiky a pobočkami hotelů Ritz či Hilton však oproti východní části něco postrádá. Je to domácký pouliční život. Všechny tři podniky, kde jsem strávil večery se nacházejí ve východní části města. S Jelenou, holkou se Srbska, jsme byli v pátek večer v klubu Kaffee Burger, nejslavnějším berlínském podniku. K mému překvapení to byl klub s ošoupaným barem, koberci na stěnách a záclonami v zamřížovaných oknech. Spolu s námi na kluzkém parketě tančili tlustí Turci, mladí milenci, děvčata ze švédska, britší ochmelkové, lokální pankáči. Z popraskaných repráků vřeštěl Mick Jagger své sympatie pro ďábla a na baru se čepoval Pilsner Urqell. Když jsem švédkám říkal, že pivo, které pijí a já máme společný původ, uvěřili mi, ale nijak neprojevily nadšení.. Jelena, příšerně chytrá Srbka na cestách se zřejmě Jelena nejmenovala. Když jsem se dozvěděl, že je ze Srbska, řekl jsem, že se určitě musí jmenovat Jelena. V rámci počáteční konverzační nedůvěry jsem jí tedy pojmenoval Jelena, zatímco ona se místo mého jména spokojila s anglickým "You"..
Cestovat sám jsem se trochu bál, ale možná zbytečně. Ve městě, kde jsou tři miliony lidí, vždycky na někoho narazíte.
Berlín je velmi komerční, jak můžete vidět na fotografii, kdy Karl Marx a Berdřich Engels dělají posmrtně reklamu na francouzskou vodu Evian. Což je pro ně, zastánce socialismu jistě velké zadostiučinění. Obě sochy byly na Alexandrplatzu ponechány zřejmě proto, aby viděly, že jejich nápady měly malé mouchy..
Taktéž je Berlín městem velmi nebezpečným. Velké množství tučných potravin, alternativního umění a odpadu má za následek nekontrolované biologické degenerace tradičních druhů, jako jsou například křepelky. Jednu takovu obrovskou kráčející křepelku jsem zachytil v ulicích východního Berlína, kterak si razí cestu silnicí..
Vím, že existují v Evropě města s bohatou historií, kde se narodily desítky skladatelů básníků a dívky tam nemají obličeje pokryté tlustou slupkou make upu, ale Berlín by, ať už to zní jak chce nepřirozeně, nečekaně živý, s čistou němčinou a veřejnými toaletami, za jaké by se nemuseli stydět ani na lodi ze Star treku. Jako důchodce bych si Berlín asi nevybral, ale pro lidi, kterým ještě nebylo čtyřicet je to nepochybně skvělé místo..
Zbytek fotek z Berlína, jejich převážnou část, nalezenete tady..