Lůj
Louis de Bernieres, anglický spisovatel s francouzským, téměř šlechtickým jménem se již svojí první knihou, "Válka o zadnici dona Emanuela", stal mým oblíbeným spisovatelem. Sice nepíše o záchodových mísách, jako Dave Barry, ale tak nějak jako jediný dokáže člověka dostat tam, kam chce. První díl jeho latinské triologie mě přesvědčil, že Bernieres sám žil několik let v Marquezovské vesnici, šukal s prositutkami, fackoval se s úředníky a účastnil se žabomyších válek mezi vzbouřenci a těmi, kteří se bouří proti vzbouřencům.
Pak přišla Mandolína Kapitána Corelliho. Jakkoli se bohužel dnes snažím, představit si bohéma Corelliho jinak než jako Nicolase Cage s jeho psím pohledem, nakonec to prostě nelze. Ostatní postavy zůstaly filmem nepostižené. Je to strašlivá infekce, tyhle zfilmované knížky. Vždycky si vzpomenu na plakát, který visí u vchodu do univerzitní knihovny. Tyto plakáty pocházejí z dílny Leo Burnetta, jednoho z reklamních mágů této planety.
Louis de Bernieres je padesátník, který jako většina spisovatelů z duševní nevyhraněnosti vystřídal mnoho povolání. Když píše o pralese, je čtenář v pralese a neustále se při čtení ohlíží a odhání otravný hmyz. Když píše o minulosti, běží mi před očima čas jako utržený ze řetězu. Knížky už tolik nečtu, vystřídaly je učebnice, ale i přesto bych si Bernierese dokázal přečíst ještě několikrát.
Dobrý spisovatel se podle mého pozná i podle toho, jak výstižně dokáže popsat sexuální scénu. Neměl by být moc sprostý, moc přímočarý, moc poetický a rozvláčný. Neměl by používat opotřebovaná přirovnání ani vymýšlet přespříliš nových. Měl by zachovat spád a celou záležitost příliš neprotahovat.. Nevím, jeslti čtete a už vůbec nevím jestli jste někdy četli knížku, kde byla nějaká vážně míněná sexuální scéna, ale když si ji zkusíte popsat, uvidíte, že to není vůbec snadné.. Inspiraci můžete hledat v Marquezovi nebo jeho následníkovi z britského ostrova..