honzafait

Následující fotografie prezentuje spíše všechny ty zmíněné vizuální zážitky, a jistou míru chorobné zdobnosti, přesto se mi při pohledu na pravé křídlo vybaví spíše zážitky jiného rázu. Maria Hortelano druhá zleva, Leire Alkorta druhá zprava, Joana Zubizaretta třetí zprava, Almu Bellido Moreno a její nehasnoucí smích čtvrtá zprava, a Deborah Sanchez s Inmou Lopez, s nezvladatelnou vlastností okouzlovat vše a všechny mají pořadová čísla 5 a 6. Inma se pokouší zvýšit hladinu cudnosti svých šatů kabelkovým přídavkem, ale o cudnosti stále nemůže být ani řeč..

Pokud se někdo z čtenářů dostane do oblasti za tuto fotografii, může si zobnout mé nostalgické nálady ve vzpomínkách na Alhambru, Recuerdos de la Alhambra. Tahle Alhambra je věru malé město, kdesi na půl cesty mezi Sevillou a Madridem. Stejně tak na půl cesty skladbou vám nezdatnější kytarový přehrávač světa John Williams řekne něco v tu chvíli velmi nepodstatného.

Nevím, jestli jsem to někde opsal, ale když se Inma před odjezdem ptala proč věci musí končit, napadlo mě, že jedině když skončí, uvědomíme si jejich hodnotu. Ale spíš si myslím, že jsem si to někde přečetl.