Bažinná banka
11. 1. 2010
Professor Mohammad Yunus pochází z malé vesnice v Bangladéši, a pět jeho sourozenců z celkových čtrnácti se nedožilo ani jeho promoce. V Bangladéši, kde lidé každý rok sází svůj osud do řádek s rýží, je to něco poměrně běžného. Záplavy pak rýži spolu se zasazeným osudem vyplaví, část přeživších dětí jde za studiem, část jich znovu zasadí rýži.. Tolik úvod do situace v Bangladéši, kterou bychom asi nepovažovali za ideální místo k životu.
Na první pohled se nezdá, že by finanční trhy mohly učinit nějaké místo k životu ideálním. No zatím nemohou, neboť se namísto přibližování svému vnitřnímu účelu spíše vzdalují. Někteří si z burzy odnesou chomáčky vlastních vlasů ve spocených dlaních a jiní své investice, nabobtnalé o investice těch lidí bez vlasů.
Ideálním případem fungování finančního trhu je kromě jiného i lepší sdílení rizika. Dokonalé sdílení rizika by dokázalo jakoukoli špatnou událost rozdělit na veškeré účastníky trhů a učinit její dopad naprosto mikroskopicky zanedbatelný..
Takovou věc udělal právě Mohammad Yunus ve své vesnici v Bangladéši. Založil koncept Grameen banky na sdílení rizika, družnosti a vesnické vzájemnosti.
Když půjdete do banky v Plzni, o velké vzájemnosti mluvit nemůžeme. Bankéř prolistuje vaše příjmy, váš plán a oznámí vám vaše odmítnutí mezitím co se budete potit ve vašem obleku.
Prinicip mikrokreditu v naší bangladéšské vesničce je ale docela jiný, tedy jiný i kromě toho, že nemáte oblek ve kterém byste se mohli potit. Do banky jdete s pěti kamarády. Každý z kamarádů dělá něco jiného a tak každý nečelí stejnému riziku. Když byste náhodou chtěli lelkovat, podlehnout morálnímu hazardu a koupit si namísto nového pluhu třeba televizi, myslím, že kamarádi, kteří zpravidla bydlí naproti nebo přes plot, by tomu zrovna moc nehodlovali.. Stejnětak by se tomu netěšil bankéř, který na své mule jezdí do práce kolem každý den..
Myslím, že intuitivně chápete revoluci, kterou Mohammad Yunus přinesl svým konceptem Banking for The Poor, přestože se nerozdal a nezaložil charitu..
Mimojiné, hledám pět kamarádů. Pozn : samozřejmě potřebuju pluh.
Na první pohled se nezdá, že by finanční trhy mohly učinit nějaké místo k životu ideálním. No zatím nemohou, neboť se namísto přibližování svému vnitřnímu účelu spíše vzdalují. Někteří si z burzy odnesou chomáčky vlastních vlasů ve spocených dlaních a jiní své investice, nabobtnalé o investice těch lidí bez vlasů.
Ideálním případem fungování finančního trhu je kromě jiného i lepší sdílení rizika. Dokonalé sdílení rizika by dokázalo jakoukoli špatnou událost rozdělit na veškeré účastníky trhů a učinit její dopad naprosto mikroskopicky zanedbatelný..
Takovou věc udělal právě Mohammad Yunus ve své vesnici v Bangladéši. Založil koncept Grameen banky na sdílení rizika, družnosti a vesnické vzájemnosti.
Když půjdete do banky v Plzni, o velké vzájemnosti mluvit nemůžeme. Bankéř prolistuje vaše příjmy, váš plán a oznámí vám vaše odmítnutí mezitím co se budete potit ve vašem obleku.
Prinicip mikrokreditu v naší bangladéšské vesničce je ale docela jiný, tedy jiný i kromě toho, že nemáte oblek ve kterém byste se mohli potit. Do banky jdete s pěti kamarády. Každý z kamarádů dělá něco jiného a tak každý nečelí stejnému riziku. Když byste náhodou chtěli lelkovat, podlehnout morálnímu hazardu a koupit si namísto nového pluhu třeba televizi, myslím, že kamarádi, kteří zpravidla bydlí naproti nebo přes plot, by tomu zrovna moc nehodlovali.. Stejnětak by se tomu netěšil bankéř, který na své mule jezdí do práce kolem každý den..
Myslím, že intuitivně chápete revoluci, kterou Mohammad Yunus přinesl svým konceptem Banking for The Poor, přestože se nerozdal a nezaložil charitu..
Mimojiné, hledám pět kamarádů. Pozn : samozřejmě potřebuju pluh.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář