Ruka vetřelce
Dřív jsem se často probouzel s náhlým pocitem zděšení, že jedna z mých rukou neexistuje. Lépe řečeno, že stále existuje, ale nezávisle na mě. Ležela na polštáři jakoby odmítala vstávat do školy a když to zrovna byla levá, měl jsem poci, že trucuje, poněvadž já osobně preferuji pravou.
Kdyby takové situace byly dlouhodobé a nestačilo jen počkat, než se krev dostane zpět do oběhu a ruka, neochotně následovaná i jednotlivými prsty "přiroste" zpět, již několik let bych chodil po světě s rukama volně vlajícíma podél těla. Bohužel jsou někteří lidé, kterým se takové věci stávají, aniž by se o to jakkoli zasloužli. V lidském mozku, existuje mezi oběma hemisférami jakýsi spojný trámec, svazek asi 200 milionů nervových axonů, který obě mozkové polokoule nejen spojuje, ale zajištujě mezi nimi přenos informací. Corpus Callosum, jak je tomuto útvaru přezdíváno po latinsku je velice důležitou, ale překvapivě ne nezbytnou podmínkou pro fungování mozku. V polovině minulého století prováděl americký neurochirurg Robert Sperry výzkum, kde monitoroval následky přetětí této mozkové spojnice.
Jeho výzkum nejdříve odnesla zvířata, což je samozřejmě smutné a později i lidé, což by bylo mnohem smutnější, kdyby zaprvé nebyli těžkými epeleptiky a zadruhé jim operace výrazně nepřispěla k potalčení četnosti epeleptických záchvatů. Odborná veřejnost tyto výzkumy ocenila natolik, že Sperry odcházel o několik let později ze sálu ve fraku a s Nobelovou cenou v podpaží. Při dlouhodobějším pozorování svých epeleptických pacientů si ale povšim podivného chování jejich levých paží. Moji hypotézu o závisti levé ruky na pravé bohužel zamítl, ale zato formulovat zajímavou teorii "odcizené" nebo "vetřelčí ruky" (alien-hand).
Ruka vetřelce si nedostatečným přenosem informací mezi hemisférami je jaksi nucena vytvořit si svůj vlastní program, tedy nějak se zabavit. Jako naschvál si levá ruka čas od času začne ze zbytku pacitentova těla utahovat. Pacient například velmi zaujatě čte knihu, chytá se otočit na poslední stranu,(kde se dozví, že vrahem je zahradník nebo instalatér) avšak v tom levá ruka knihu vezme a jakoby bez zájmu o celý příběh ji zavře a odloží zpět do police. Ještě kurióznějším případem je příklad manželské hádky, která uvádí ve své knize lékař Michael Gazzaniga. Jedná se o situaci manželské hádky, která vyvrcholí manželovou výhružkou, že ženu uhodí. Manželka nejspíš odmítne ustoupit ze svého stanoviska (jde zjevně o přesouvání nábytku) a rozezlený manžel napřáhne k pohlavku. V tom se ale v hloubi jeho pravé hemisféry objeví tajemný Zorro Mstitel, který svůj kord (levou ruku) pozvedne proti manželově počínání a pravou ruku zastaví pohotovým krytem před tělem krčící se manželky. Jako poslední příklad intermanuálního konfliktu (odborný název takového souboje rukou) je poměrně úsměvná příhoda z manažerského prostředí, kdy se muž, před odchodem do práce zapíná do své košile. Zatímco ruka pravá pokouší se nacvičeným grifem zapnout knoflíčky. Ruka levá, které se zjevně do práce tolik nechce, knoflíkčky mnohem zdatěji rozepíná. Takový manažer pak svému nadřízenému velice těžko vysvětluje svůj pozdní příchod do zaměstání.
Na závěr bych rád podotkl, že tato tématika není v celé své šíři zdaleka tak úsměvná jako některé z uvedených příhod a přetětí Corpus Callosum je prováděno pouze u případů, kde je užívání medikamentů na potlačení onemocněních neúčinné a stav pacienta je v tomto ohledu kritický. Alien Hand Syndrom může mít i jiné, například infekční příčiny a také velký počet variant průběhu.