Kdepak jen ty kachny jsou ?
Nemohu s jistotou říct, nakolik si kachny oblíbily mě, ale s o to větší jistotou říkám, že já jsem si je oblíbil velmi. Kachní společenství je ideální na pozorování skupinových vztahů, elit, druhového chování, námluvních rituálů, potápění, ale hlavně kachního gurmánství. Kdybych byl tak krutý a házel plouvoucímu ptactvu hrsti štěrku, ony by se i přesto pode mnou shromáždily a prvních několik minut by jistě o chutný štěrk horečnatě zápasily. Krutý ale nejsem a tak kachnímu obecenstvu naděluji zpravidla bagety různého stupně celozrnosti, stáří i tvarů, chléb převážně černý, v kuličkách a pouze jednou jedinkrát štěrk, abych si ověřil správnost svých závěrů.. Kachní žaludek je velmi flexibilní, oddolný a vděčný. Kachny si osvojily dokonce i charakteristicky psí reflex, vrtění ocasem. Za jeden naházený chléb kachny exibují komplikovanými formacemi a potápěčskými kousky. No abych také došel k věci, krmení kachen je vynikající, zábavná a hlavně prospěšná forma relaxace s minimálními vstupními požadavky a maximálním výstupním užitkem.
Jak jsem již řekl v úvodu, kachní populace pod v plzeňském centru povážlivě klesá. Nenalezl jsem zatím žádné erudované ornitologické pojednání na toto téma, avšak z mých pozorování jasně vyplývá, že nyní mi pro plné nasycenní kachen stačí chléb jeden, zatímco vloni jsem potřeboval dva. Absence zájmu ornitologické společnosti je pobuřující a lze ji vysvětlit snad pouze tím, že ornitologové momentálně tlučou špačky, chytají lelky nebo neustále něco datlují. Kam tedy mizejí mé hladové zobáčky? Ceny letů do teplých krajin neklesají, politická situace poměrně stabilní, sociální systém pozměněný ale pro kachny bez efektu, společenské uznání ustálené, pekařské výrobky navíc neustále se rozvíjející..
Nedávné události mi konečně objasnily, proč jsem celý podzim marně hledal své ztracené ovečky (kachny). Za zmizením několika desítek, nedejbože stovek kachen je řádění vietnamského gangu z provozovny China Man, Bistro Peking, Kung-pao Bar, Kung Fu Bar, Taiwan Express... apod. Členové gangu jsou navzájem nezávislí ale vysoce výkonní. Pohybují se v čtyřčlenných skupinkách a nebohé kachny loví pod rouškou tmy na prostou rybářskou udici. Zásah policie z konce měsíce listopadu popisuje delikt čtveřice východních imigrantů, kdy po registraci blížících se sil zákona každý z vietnamců nasadil osobitou taktiku odporu.
Vietnamec č.1. s pytlem plným kachen, zjevně nejzdatnější v běhu zaběhl s kdákajícím pytlem do blízkého lesíka, odkud pokračoval do hloubi čtvrtě Doudlevce, kde našel bezpečný úkryt, i přesto že pytel čítal celou desítku kachen, z nichž některé byly stále naživu.
Vietnamec č.2. se o útěk pokusil, avšak byl dopaden. Nasadil typickou vietnamskou taktiku. "Ja nerozumim" a pro zasahující policitsty byl zcela nepoužitelný.
Vietnamec č.3. zůstal na místě a vytrvale zíral na špičky svých bot, jakoby tamtéž měl najít odpuštění.
Vietnamec č.4. lehkým klusem obkroužil základnu mostu, a s překvapeným výrazem se na místo činu opět vrátil, vypovídaje, že byl zrovna na procházce.
Zasahující policisté i při vysoké kvalifikaci a znalosti zákona jen bezmocně pokrčili rameny a s výhružkou že se na počínání této čtveřice zaměří, odešli. V čínských a vietnamských restauracích by tedy bylo záhodnou přejmenovat pokrm zvaný Kantonská kachna na kachnu Plzeňskou..