honzafait

Američané nazývají rybenky mnohem poetičtěji než my, mnohem mnohem poetičtěji než latina (Leppisma Sacharina) a sice Silverfish. Člověk by si pod takovým názvem představil spíše Mečouna či Marlina než tvora, který by zemřel i pod vahou ovesné vločky. Dle pozorování dorůstají rybenky až 2,5 cm, ojediněle v asijských bistrech až 4 m. Lidé však, díky svému sklonu k přehánění, přisuzují rybenkách rozměry průměrné městské krysy. (těm je zase pro změnu přisuzována velikost průměrného medvěda, atd.). Tito malí členovci z řádu šestinohých jsou v USA sice cílem organizovaného vědeckého zkoumání, avšak takovému rozpuku popularity, jakému se jim dostává ve střední Evropě, zatím nedosáhli.

Naši planetu obývají rybenky již uctyhodných 300 mil. let a lze tak logicky usuzovat, že škodily už v koupelnách dinosaurů a pravěkých lidí. Poslední snímky z nedávno havarované sondy Genesis II výskyt rybenek na Marsu nepotvrzují, ovšem ani nevyvracejí a jsem si zcela jist, že jakmile bude na rudé planetě zřízena první koupelna, nebude již o čem pochybovat. O tom, že rybenky se potýkají vlastně se stejnými problémy jako lidé, svědčí nález slepé rybenky albína/ky v národním parku Sequoia.

Přestože se rybenky živí převážně polysacharidy a celuózou, drží si po celý život obdivuhodně štíhlou postavu. Rybenky dbají o hygienu vnější, ale také vnitří, ikdyž pravda, děje se tak proto, že jim velice chutnají šampony a mýdla, což po lidech prostě žádat nemůžeme. Samečci rybenek se zásadně neholí, která samička by přece odolala tříletému strništi. Pěna na holení je mezi rybenkami ale vyhlášenou laskominou.

Abych se ale dostal k mé ústřední otázce, "Kde se sakra rybenky berou ? ".. Preference rybenek jsou podobné jako preference lidí, kteří odjíždějí na zahraniční zájezd do Bulharska ; chtějí hlavně teplo, vodu a klid. V noci vyrážejí na tahy a ve dne chytají lelky. Nepřišel jsem sice na to, odkud se v našich domovech rybenky vzaly původně, tedy odkud přišel praotec Rybenka, nebo zda se před ním rozestoupilo Rudé moře, ale vím proč u nás zůstávají. Rybenky se do naší koupelny dostávají vždy po vodovodních trubkách,a jakmile dosáhnou koupelny, zabydlují se, aby nás mohli pozorovat nahé a také proto, že je tam avizované teplo a vlhko. Množí se ve škvírách za zdmi a to velice komplikovaným způsobem. Pro zajímavost, místo spáření jako obvykle určuje sameček, avšak samotného aktu lásky se vůbec neúčastní. Pouze zanechá svoji genetickou výbavu na konci pomyslného bludiště, a cestu označí samičkám výměškem pohlavních žláz. Vilné samičky pak v bludišti soupeří a ... dál už to znáte. Intriky, lži a osočování.

Přemnožení rybenek je sice věc hrozivá, avšak naprosto nemožná. Samečků je málo, jsou líní a rybenky jako druh mají velice dlouhý vývojový cyklus, stejně jako počet vajíček, které je schopna samička naklást nepřesahuje 100 za život. Co je však pozoruhodné je schopnost rybenek vydržet bez potravy i celý rok, což není zcela běžné, zvláště když průměrný Evropan nevydží bez potravy ani 15 minut.

Rybenky jsou často, obvzláště ženami, pokládány za odpudivé parazity, ale najde se poměrně velká skupina lidí, která se namísto radami na vyhubení, zabývá tím, jak rybenky integrovat do rodinného života. Většina hospodyněk se s jejich přítomností sžila a rybenky dostávají velice familiérní jména, jsou jim pokládány zdvořilostní otázky jako "Tak co holky, jak je ?" apod. V mnoha případech jsou jedinými tvory, kteří jsou ochotni v půl třetí ráno naslouchat vašemu hovoru a stávají se tak nezbytnou součástí i života mladé generace.

Tento článek věnuji Markétě Hrnčířové, za její příkladný přístup k rybenkám. Na závěr děkuji vědcům z Oxford University a University of Virgina za cenné zdroje..